Stromoví lidé Korowai – Papua

Stromoví lidé Korowai. Vydejte se s námi na Papuu. Staňte se účastníky unikátní expedice k tajemnému kmeni Korowai. Lidé žijící doposud na úrovni  doby kamenné. Druhý největší ostrov planety je rozdělen od severu na jih rovnou hraniční čárou. My se podíváme  na západní část do provincie Papua státu Indonésie. Na mezinárodní let do Jakarty (s přestupem) většinou navazuje let na Papuu. I tento let bývá ještě s krátkou zastávkou na Sulawesi v Makassaru. Po příletu do Sentani na Papue následuje odpočinek na hotelu. V této době Vám průvodce vyřizuje nezbytná povolení (permit jalan) a kompletuje zásoby pro nadcházející expedici.

Další vnitrostátní přelet do Dekai a ubytování v „hotýlku“ před cestou do přístavu Lotpon na řece Brassa. Krajina v okolí postupně podléhá devastaci. Původní pralesy mizí pod pásy obřích buldozerů, které připravují půdu pro výsadbu palmy olejné.

Nalodění na dlouhou loď a cesta do pravěku může začít. Zoborožci, bílí papoušci kakadu i černí kakadu palmoví i další ptačí krasavci přelétajísí nad řekou. Krokodýli na březích řeky zrovna moc nelákají ke koupeli. Zastávka na osvěžení a v podvečer příjezd do vesnice Patipi. Kmen Citaků z etnické skupiny Asmat. Jízda ve stoje na loďkách dlabaných z jednoho kmene není frajeřinou. Krokodýli v okolí nikdy nespí, jak se přesvědčili účastníci poslední expedice. První nocleh pod stanem. Vydejte se s čelovkou na noční výlet po lávkách nad bažinami. Pokud budete mít jen trochu štěstí zažijete kousek vánoční poezie na rovníku. Vánoční stromeček s pohyblivým osvětlením? Pavučinami opředený strom se světélkujícími pavoučky, kteří se pohybují nahoru a dolů.

Kmen Korowai

Korowajové (neboli stromoví lidé) jsou negroidní kmeny rozmístěné po centrální vysočině Irianu, která se nachází na západě ostrova Nová Guinea. V dnešní době jich na území žije v odhadu kolem 3000. Tyto kmeny jsou zajímavé své primitivnosti, neboť se znalostmi přibližně z doby kamenné dokázali přežít až do dnešní doby a ubránit se vnějším vlivům pokroku.

Obživa a životní prostředí kmene Korowai

Korowajové se dokázali přizpůsobit těžce dostupnému deštnému pralesu na Papui, kde dnes bez problémů žijí. Ačkoli u nich díky prostředí převládá lov různých hadů, korýšů, ryb a zejména kasuárů, dokážou se tito domorodí lidé uživit i pěstováním např. sladkých brambor, banánovníků a ořechů sukumu (druh chlebovníku). Přesto se za základní potravinu Korowajů považuje mouka ságo, kterou získávají zpracováním dužiny vnitřku ságové palmy. Tuto mouku poté na pánvi nad ohněm dokáží upravit na výživnou moučnou placku. Na některých slavnostech se dokonce porazí a zkonzumuje základní měnová jednotka na Papui, prase.

Bydlení a oděvy etnika Korowai

Stromoví lidé, jak již sám název napovídá, žijí vysoko v korunách stromů deštného pralesa. Staví si totiž tzv. stromové domy obdélníkového tvaru se sedlovou střechou, které jsou umístěny na jednom z mohutných stromů. Další stromy v okolí jsou pokáceny a na jejich místě Korowajové pěstují různé plodiny a chovají dobytek. Tyto domy jsou přibližně 4 m široké a 10 m, ale výška, ve které jsou dlouhé, se liší. Výška se pohybuje mezi 12 – 40m. Jedinou přístupovou cestou k takovému domu jsou tenké svislé tyče se záseky představující žebřík. Tyto tyče jsou rozděleny na horní a dolní část, neboť dolní část se na noc zatahuje do domu kvůli případným protivníkům. Takovýto dům má konstrukci z větví, podlahy a stěny jsou z kůry ságové palmy a střecha je z listů ságové palmy. Obývá ho přibližně 10 lidí. Odění Korowajů je velmi prosté. Muži nosí pouze kus listu jako takovou špulku, který nosí na předkožce, neboť si penis zastrkují do šourku. Ženy nosí sukénky z provázků upletených z vláken ságové palmy. Obě pohlaví se zdobí tím, že si nosím prostrčí štíhlé zvířecí kosti či brka ptáků.

Společenské uspořádání kmene Korowai

Stromoví lidé nežijí v kmenech. Kmen pro ně představuje rodinu, která obývá jeden stromový dům. Tyto domy od sebe bývají totiž vzdáleny často celý den chůze deštným pralesem. Dá se zde mluvit o jasném patriarchátu, neboť muži – lovci, jsou ti nejvíce vážení a ženy jsou jim naprosto oddané. Důkazem je i rozdělení stromového domu na dvě části: mužskou a ženskou. Korowajové žijí výhradně bez citů a velkých emocí, takže je u nich těžko viditelná velká bolest či láska. Ženy rodí děti a působí pro muže něco jako nosičky, neboť ho musí, pokud jde na delší výpravu, následovat a nosí mu vše potřebné, mnohdy ulovenou kořist. Mladí Korowajové jsou vychováváni všemu potřebnému již od útlého věku, zejména lovu a pěstování potravy, ale mezi nejzákladnější dovednosti považuje umění vylézt po tyčích do stromového obydlí.

Duchovní život Korowajů

Náboženství Korowajů se vztahuje zejména na uctívání duchů svých padlých předků. Minimálně jednou za život by měli uspořádat ságovou slavnost, skrz kterou si chtějí zajistit prosperitu a plodnost. Ve velmi těžkých časech, které mohou přijít hlavně z důvodu nedostatku potravy, neváhají obětovat to nejcennější co mají, tedy prase, aby časy útrapy již skončily. S ohledem na smrt a posmrtný život Korowajové věří v existenci reinkarnace. Věří, že kdokoliv zemřel, se může do svého kmene dříve vrátit v podobě nově narozeného dítěte, a proto své mrtvé rodinné příslušníky pohřbívají.

Tradice a rituály kmene Korowai

Mezi tradici u Korowajů se dá považovat pouze stavba stromových domů. Znamená to pro ně totiž únik od zkažené země, kde by byli v nebezpečí před různými živočichy a hlavně nemocemi. Za další tradici můžeme brát odvěké nepřátelství se sousedními kmeny Kombajů, se kterými již od pradávna vedli nelítostné boje na život a na smrt. Za korowajský rituál se považuje výroba dřevěných dýmek, které jsou pro muže příjemné zpestření a strávení volného času, nebo se používají také za účelem smíření mezi dvěma znepřátelenými lidmi, nebo klidně celými kmeny.

Zajímavost

Za velmi zajímavou věc se dá považovat linie hluboko na Korowajském území tzv. Pacifikační linie. Za touto linií žijí opravdoví Korowajští domorodci, kteří ještě v životě nepřišli do styku s civilizací. To, že tento svůj styl života nehodlají měnit, napovídá i surové použití zbraní proti případným turistům či vědcům, kteří se s nimi snaží přijít do styku.

Zdroj: JAHODA, Petr. Žijící lidé pravěku. Zlín: [s.n.], 2003. ISBN 80-86062-14-7. Kapitola Korowajové, s. 133–138.